Německý zákon o dodavatelském řetězci (LkSG) a jeho dopad na mezinárodně působící společnosti

 

Dodavatelským řetězcem se rozumí všechny kroky, které jsou v Německu i v zahraničí nezbytné k výrobě produktu nebo poskytnutí služby, počínaje těžbou surovin a konče dodáním konečnému zákazníkovi (§ 2 LkSG). Od 1. ledna 2023 se zákon bude nejprve vztahovat na podniky s více než 3.000 zaměstnanci. Od 1. ledna 2024 bude působnost zákona rozšířena i na podniky s více než 1.000 zaměstnanci.

Splnění budoucích povinností náležité péče vyžaduje zejména: zavedení systému řízení rizik a jmenování odpovědné osoby uvnitř společnosti, provedení analýzy rizik, vydání prohlášení o základních zásadách, přijetí preventivních a nápravných opatření a přezkoumání jejich účinnosti, zavedení postupu pro podávání stížností a v neposlední řadě vedení dokumentace a podávání zpráv o plnění výše uvedených povinností náležité péče.

Povinné společnosti nesou odpovědnost za celý dodavatelský řetězec a jsou povinny plnit povinnosti náležité péče nejen s ohledem na rizika v rámci vlastní oblasti podnikání, ale také v rámci svého dodavatelského řetězce vůči přímým a nepřímým dodavatelům (v posledním případě při důvodném podezření na možné porušení). 

Je třeba podotknout, že povinnosti náležité péče předvídané zákonem se netýkají pouze německých společností, ale jsou relevantní i pro koncernové společnosti patřící do mezinárodně působící skupiny podniků nebo pro zahraniční společnosti v dodavatelském řetězci společnosti se sídlem v Německu. Pro účely zákona jsou dceřiné společnosti v Německu a v zahraničí součástí vlastní oblasti podnikání německé mateřské společnosti, pokud tato společnost vykonává rozhodující vliv na společnosti ve skupině. 

Ne vždy je možné, aby povinnosti vyplývající z německého zákona o dodavatelském řetězci plnila centrálně mateřská společnost. Proto je nutné, aby jednotlivé konstelace byly posuzovány individuálně.

V současné době pokračuje legislativní proces přijímání směrnice o dodavatelském řetězci na evropské úrovni. Již na první pohled je zřejmé, že požadavky evropského právního rámce jsou přísnější a obsáhlejší než požadavky německé právní úpravy, a to jak z hlediska rozsahu působnosti a povinných společností, tak i z hlediska závaznosti přijímaných opatření a důsledků případného nedodržení zavedených povinností. 

V této souvislosti je třeba se již nyní připravit na to, že do plnění povinností vyplývajících z německého zákona o dodavatelském řetězci a související připravované směrnice EU budou zahrnuty i obchodní společnosti se sídlem v České republice.