Nejvyšší správní soud se vyjádřil k manažerským službám nakupovaným od mateřské společnosti

​​​​​​​​Nejvyšší správní soud (NSS) vydal 15. května 2026 hned dva rozsudky týkající se manažerských služeb poskytovaných mezi spojenými osobami. Závěry obou rozhodnutí jsou v podstatě totožné a vyjadřují se k nutnosti prokázat rozsah služeb nakoupených od spojené osoby.

Martin Koldinský, Rödl Praha 

Spor byl primárně o daňovou uznatelnost nákladů na manažerské služby, které poskytovala dvěma společnostem jejich mateřská společnost. Správce daně tyto náklady neuznal, protože podle něj nebylo dostatečně prokázáno splnění podmínek pro daňovou uznatelnost výdajů u vnitroskupinových služeb. Podle NSS nebylo prokázáno, co konkrétně bylo ze strany mateřské společnosti poskytnuto, v jakém rozsahu a proč byly tyto výdaje vynaloženy.

NSS přisvědčil závěru daňových orgánů, že v obou případech nebylo prokázáno faktické uskutečnění sporných služeb v takové podobě, aby bylo možné související náklady uznat jako daňově účinné. Soud tím potvrdil, že pro účely daňové uznatelnosti je rozhodující skutečný obsah plnění, nikoli jen jeho formální deklarace – obecná tvrzení nebo formální podklady samy o sobě nestačí. Jestliže poplatník neprokáže, že služba byla opravdu poskytnuta, že měla odpovídající rozsah a že měla vztah k jeho zdanitelným příjmům, nelze takový výdaj uznat.

Významný je i závěr soudu k vnitroskupinovým vztahům. NSS výslovně odmítl představu, že by existence holdingu nebo propojenost osob nějak snižovala požadavky na prokazování nakoupených služeb. Naopak i u služeb poskytovaných uvnitř skupiny musí být poplatník schopen doložit, co bylo předmětem plnění a proč byla cena účtována právě v dané výši.

Jelikož byly v tomto případě odebírány služby v řádu milionů korun ročně, je podle NSS logické, že by měl daňový subjekt jejich provedení kontrolovat a měl by mít přehled, jaké konkrétní činnosti byly provedeny.

V tomto konkrétním případě byla cena odvozena od časového rozsahu práce, ale současně nebyl daňový subjekt schopen předložit odpovídající evidenci hodin ani průkazné výstupy nakoupených služeb. Podle NSS šlo o okolnost, která může důvodně vyvolat pochybnosti o realitě plnění i o oprávněnosti nákladu. Celou situaci značně komplikoval také fakt, že součástí fakturovaných služeb měly být i činnosti, které vykonávali jednatelé daňového subjektu.

Rozsudek tak prakticky potvrzuje poměrně přísný přístup k daňové uznatelnosti manažerských a obdobných služeb mezi spojenými osobami. Pro daňový subjekt nestačí obecně tvrdit, že služby byly pro podnikání potřebné nebo že v holdingové struktuře obdobná spolupráce běžně probíhá. Musí být připraven předložit konkrétní důkazy, například výstupy z činnosti, interní podklady, záznamy o rozsahu prací nebo jiné dokumenty prokazující skutečný obsah plnění. Pokud takové důkazy chybějí, nese poplatník riziko, že náklady nebudou pro účely daně z příjmů uznány. Doporučujeme proto průběžnou evidenci důkazních prostředků, které pomohou vnitroskupinová plnění v odpovídajícím rozsahu prokázat.

​