Prokazování realizace reklamy na internetu

Reklamní služby jsou oblíbenou položkou, kterou si daňové subjekty často dávají do daňově uznatelných nákladů. Přitom je ale potřeba myslet na to, že musí tuto položku v případě daňové kontroly prokázat. Důkazní standard je ze strany správce daně často nastaven velmi vysoko a daňové subjekty se v případě neexistence perfektní dokumentace dostávají do důkazní nouze, neboť je pro ně často velmi komplikované prokázat právě faktické uskutečnění reklamy.

Nejvyšší správní soud se ve svém nedávném rozsudku věnuje prokazování uskutečnění reklamy na internetu, ve kterém je spornou otázka, zda daňový subjekt prokázal, že reklamu skutečně přijal v m tvrzeném rozsahu, a tedy zda je reklama mdaňově uznatelná. V daném případě poskytoval dodavatel daňovému subjektu reklamu na internetu. Konkrétně se jednalo o službu založenou na tom, že stránky jsou zobrazeny na prvních místech vyhledávače s odkazem, že se jedná o placenou reklamu, a za každé kliknutí na tyto stránky účtuje společnost Google určitou částku, která je odvislá od množství prokliků. Dále šlo o služby spočívající v optimalizaci webových stránek klienta tak, aby nejběžnější vyhledávače umístily jeho stránku na první místa, a nakonec i o službu remarketingu pracující na základě cookies. Daňová správa zpochybnila uskutečnění reklamy a po provedené daňové kontrole neuznala daňovému subjektu náklady na reklamu na internetu, což odůvodnila právě nedostatečným prokázáním uskutečnění reklamy.

Nejvyšší správní soud se v této souvislosti nejprve vyjádřil k důkazům předloženým daňovým