Odpovědnost jednatelů v souvislosti s mezinárodním pronájmem pracovní síly

Rozsudek NSS se týkal společnosti Futaba Czech, s.r.o. Správce daně zpochybnil dlouhodobě ztrátové hospodaření společnosti a dospěl k závěru, že česká entita působila jako rutinní výrobce s omezenými funkcemi a riziky, kdy vykonávala komplexní výrobní činnost pro mateřskou společnost pod jejím  vedením a ovládáním. Vrcholový management společnosti přitom tvořili pracovníci vyslaní mateřskou společností, kteří v české společnosti nepodléhali  lokálnímu řízení.

NSS v tomto případě dovodil existenci hypotetické transakce, tedy akceptaci ztráty bez odpovídající kompenzace ze strany mateřské společnosti, zejména ze struktury vztahů ve skupině a personálního propojení mezi společnostmi. Důraz přitom klade na skutečné fungování skupinových vztahů, nikoliv pouze na existenci konkrétního pokynu mateřské společnosti. Pojem hypotetická transakce se tak posouvá od  konkrétní instrukce k širšímu posuzování ekonomické reality a skutečného nastavení skupinového obchodního modelu.

NSS  považoval za podstatné, že členové vrcholového managementu české společnosti byli zároveň pracovníky mateřské společnosti vyslanými do ČR. Formální existence smlouvy o mezinárodním pronájmu pracovní síly nebo statutární funkce jednatele podle NSS sama o sobě neprokazuje, že česká společnost skutečně vykonává strategické řízení a kontrolu rizik.

Rozhodující tedy není pouze formální postavení jednatele či smluvní nastavení vtahů, ale , zda daná osoba  skutečně jedná autonomně ve prospěch české společnosti, nebo zda fakticky prosazuje strategii skupiny. 

NSS se  zaměřuje na ekonomickou realitu a skutečný výkon rozhodovacích funkcí. Samotná existence lokálního statutárního orgánu či smlouvy o vyslání automaticky neprokazuje řízení rizik  českou společností. 

Je však třeba zdůraznit, že přítomnost zahraničních jednatelů nebo vyslaného managementu automaticky neznamená postavení rutinního výrobce nebo distributora. V řadě nadnárodních skupin disponuje vyslaný management významnou rozhodovací autonomií, a to i přes formální vazbu na mateřskou společnost. Rozhodující  musí být konkrétní okolnosti a skutečný výkon rozhodovacích funkcí, ideálně podložený detailní funkční a rizikovou analýzou.

Rozsudek NSS potvrzuje, že při posuzování převodních cen není rozhodující pouze formální postavení jednatelů ani existence smluv o vyslání v kontextu mezinárodního pronájmu pracovní síly. Klíčová je především ekonomická podstata vztahů a skutečné fungování skupinového řízení. ​​​​​​​