DPH a převodní ceny optikou Soudního dvora EU (díl druhý)

Petr Tomeš, Michael Pleva, Sabina Levá, RP Praha 

Ve svém druhém rozsudku C-726/23 Acromet řešil Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) případ rumunské společnosti, která nakupovala a prodávala jeřáby, zatímco veškeré klíčové funkce (vyhledávání dodavatelů, strategie, plánování, financování či podpůrné služby) zajišťovala její mateřská společnost. Smluvní ujednání bylo nastaveno tak, aby rumunská společnost dosahovala předem stanoveného ziskového rozpětí – jakýkoli zisk či ztrátu nad rámec této marže nesla mateřská společnost.

V dané kauze se řešilo, zda se jedná o pouhou korekci zisku na jeho tržní úroveň, která není předmětem DPH, či zda se jedná o poskytnutí služby, kterou má příjemce plnění povinnost přiznat ve svém DPH přiznání.

Soudní dvůr Evropské unie potvrdil, že se jedná o poskytnutí služby za úplatu, nikoliv pouze o „úpravu zisku“ podle pravidel převodních cen. Zároveň však připustil, že stejně jako ve všech ostatních případech, příjemce plnění má nárok na odpočet DPH pouze za situace, pokud je schopen prokázat poskytnutí plnění a vazbu na jeho ekonomickou činnost. Správce daně má proto právo požadovat prokázání existence služby i dalšími podklady nad rámec faktury. 

V praxi to znamená, že i když fakturace probíhá bez DPH, příjemce plnění je povinen přiznat daň a zároveň má nárok na odpočet. Pokud ale neprokáže, že služby byly skutečně poskytnuty a souvisí s jeho zdanitelnými aktivitami, správce daně může odpočet odmítnout.

Rozsudek je zajímavý také z hlediska převodních cen, neboť posuzuje povahu takzvaného TP adjustmentu, neboli korekce převodních cen. V praxi se tyto úpravy používají k tomu, aby byla výsledná ziskovost dceřiné společnosti nastavena v předem vymezeném rozpětí v souladu s principem tržního odstupu. Obvyklá praxe je taková, že pokud se ziskovost odchýlí od stanoveného rozpětí, mateřská společnost nebo jiná entita ve skupině provede úpravu, a to buď snížením nadměrného zisku dceřiné společnosti, nebo naopak pokrytím její ztráty. V praxi jsou tak tyto platby vnímány jako čistě ekonomický mechanismus vyrovnání zisku či ztráty pro účely daně z příjmů, nikoli jako samostatná služba.

SDEU však zdůraznil, že pokud je TP adjustment spojen s konkrétními činnostmi, které mateřská společnost reálně poskytuje (například strategické řízení, vyjednávání smluv, centrální nákup či financování), může představovat skutečné protiplnění za poskytnuté služby. Tento pohled je odlišný od běžného přístupu v oblasti převodních cen, kde se podobné vyrovnávací faktury zpravidla chápou pouze jako nástroj k úpravě ziskové marže, bez nutnosti existence konkrétního dodání služby.

Nicméně v poslední době se objevují případy, kdy korekce převodních cen bývá spojena s poskytováním služeb ze strany korigující společnosti. Tato situace však může významně měnit režim transakce (nejen) z hlediska DPH. Situace je pak mnohem složitější i z hlediska převodních cen a daně z příjmů – prokazování skutečné realizace služeb a jejich benefitu pro příjemce. 

Co z toho plyne pro praxi?​

Nastavení transakcí mezi spojenými osobami je vždy velmi specifické a citlivé. Při aplikaci TP adjustmentů je nutné předem detailně analyzovat jeho charakter, smluvní definici a veškeré související dopady. 

Při jeho spojení s poskytováním služeb je nutné dohlédnout na případná rizika daňové uznatelnosti nákladů a nároku na odpočet DPH a v neposlední řadě by nastavená metodika měla být stále konzistentní.​