Webové stránky RÖDL používají technické soubory cookie a technologii sledování (tracking) bez použití souborů cookie pro účely vedení anonymních statistik o návštěvnosti. Tyto technologie nám umožňují vylepšovat naše webové stránky a kvalitu uživatelského prostředí. Máte právo odmítnout používání těchto technologií pro statistické účely. Více informací naleznete ZDE.



Příkaz mateřské společnosti k určení ceny v nezávislé transakci. Další zásadní rozsudek Nejvyššího správního soudu

​​​​​​​Nejvyšší správní soud vydal další rozhodnutí týkající se aplikace pravidel převodních cen na – na první pohled – nezávislou transakci. Nezávislost však byla pouze zdánlivá, fakticky byla transakce a její cena ovlivněna takzvaným příkazem mateřské společnosti, který byl pro dceřinou společnost nevýhodný a způsobil jí ztrátu. Správce daně tak požaduje kompenzaci ztráty od mateřské společnosti. 


Petr Tomeš, Roman Bulko, Rödl Praha 

Skutečně jen spojené osoby? 

Převodní ceny tak, jak je všeobecně všichni známe, jsou považovány za téma u transakcí s takzvanými spojenými osobami, nejčastěji kapitálově spojenými v rámci nadnárodních skupin. Takovému výkladu koneckonců odpovídá jak tuzemská, tak mezinárodní legislativa, i Směrnice OECD o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy. 
V posledních letech se však objevují i případy, kdy správci daně v rámci daňových kontrol prověřují cenu obvyklou u transakcí na první pohled nespojených. Několika takovými případy se zabýval i Nejvyšší správní soud (NSS), mimo jiné i v rozsudku sp. zn. 3 Afs 102/2023. 
Typickými indiciemi takových případů jsou členství v nadnárodní skupině podniků, opakovaná daňová ztráta a čerpané manažerské služby zahrnující oblast nákupu a prodeje. 

Kdo určuje cenu?

V předmětném rozsudku se jednalo o společnost, která působila v oblasti nákupu a prodeje kovového odpadu. Nákup i prodej realizovala s nezávislými obchodními partnery, z této činnosti realizovala dlouhodobě ztrátové výsledky. Svou činnost tak musela financovat z úročených půjček od mateřské společnosti. Mateřská společnost poskytovala této společnosti manažerské služby, mimo jiné v oblasti nákupu a podpoře prodeje. V rámci těchto služeb vyjednávala obchodní podmínky a určovala ceny v transakcích s dodavateli zboží a dále doporučovala hodnoty prodejních cen zboží. 

Tyto skutečnosti vyplývaly jak ze smluv s mateřskou společností, tak z dalších důkazních prostředků předložených v daňové kontrole (například písemná komunikace s dodavateli a odběrateli).
 
Kontrolovaná společnost se bránila tím, že se jedná o transakce s nezávislými subjekty a že ceny byly stanoveny na základě cen kovového odpadu na komoditní burze. 

„Služba“ mateřské společnosti

Správce daně ovšem nevyžadoval tržně obvyklé ceny u transakcí s nezávislými obchodními partnery, ale danou situaci klasifikoval jako službu kontrolovaného daňového subjektu poskytnutou mateřské společnosti spočívající v akceptaci obchodování se ztrátou, které může přinést obchodní výhodu mateřské společnosti či obecně skupině. Za tuto službu požadoval správce daně odměnu ve výši rozdílu mezi tržně obvyklým ziskem v daném odvětví určeným na základě srovnávací analýzy a skutečným výsledkem daňového subjektu. Fakticky se jednalo o odměnu za nevýhodný „příkaz“ mateřské společnosti ohledně nastavení cen s dodavateli i odběrateli zboží, jinými slovy o kompenzaci ztráty a chybějícího přiměřeného zisku. Podle názoru správce daně ztráty vznikaly právě na základě rozhodnutí mateřské společnosti o výši cen, které nedokázaly pokrýt ani náklady daňového subjektu. 
Z daného rozdílu správce daně doměřil daň a daňové sankce. Daňový subjekt se proti tomuto rozhodnutí sice odvolal, ale názor správce daně následně stvrdilo i Odvolací finanční ředitelství, krajský soud a NSS. 

Nejedná se o první rozsudek NSS na dané téma, již v minulosti dal soud za pravdu správci daně v otázce ovlivnění cen v nezávislých transakcích a nutnosti kompenzace vzniklé ztráty. 
Daná kauza vychází z logiky funkční analýzy a požadované rovnováhy funkcí (v tomto případě funkce rozhodnutí o výši ceny) a rizik (vznik ztráty, kdy rozdíl mezi prodejní a nákupní cenou zboží nepokryje vedlejší náklady). V tomto případě byla daná rovnováha jednoznačně narušena a tím pádem byly nesprávně nastaveny i převodní ceny. 


Závěr

Pro společnosti působící v nadnárodních skupinách je tento rozsudek dalším významným varováním a signálem, že je nutné věnovat pozornost i zdánlivě „nerizikovým“ transakcím. 
Na prvním místě je třeba se zaměřit na celkové nastavení obchodního modelu a z toho se odvíjející metodiku převodních cen. Pokud však již k daňové kontrole dojde, pak je naprosto klíčová strategie obhajoby daného stavu. V této kauze hrála významnou roli skutečnost, že došlo k předložení důkazních prostředků jednoznačně prokazujících vliv mateřské společnosti na nastavení cen. 
Pokud se taková situace týká i vás, svěřte bezpečné nastavení procesů a jejich následnou obhajobu před správcem daně skutečným odborníkům.​​ 

Kontakt

Contact Person Picture

Ing. Petr Tomeš

daňový poradce

Partner

+420 236 163 224

Poslat e-mail

RÁDI VÁM PORADÍME!

Befehle des Menübands überspringen
Zum Hauptinhalt wechseln
Deutschland Weltweit Search Menu