Webové stránky Rödl & Partner používají technické soubory cookie a technologii sledování (tracking) bez použití souborů cookie pro účely vedení anonymních statistik o návštěvnosti. Tyto technologie nám umožňují vylepšovat naše webové stránky a kvalitu uživatelského prostředí. Máte právo odmítnout používání těchto technologií pro statistické účely. Více informací naleznete ZDE.



Příkaz mateřské společnosti k určení ceny v nezávislé transakci. Další zásadní rozsudek Nejvyššího správního soudu

PrintMailRate-it

​​​​​​​Nejvyšší správní soud vydal další rozhodnutí týkající se aplikace pravidel převodních cen na – na první pohled – nezávislou transakci. Nezávislost však byla pouze zdánlivá, fakticky byla transakce a její cena ovlivněna takzvaným příkazem mateřské společnosti, který byl pro dceřinou společnost nevýhodný a způsobil jí ztrátu. Správce daně tak požaduje kompenzaci ztráty od mateřské společnosti. 


Petr Tomeš, Roman Bulko, Rödl & Partner Praha 

Skutečně jen spojené osoby? 

Převodní ceny tak, jak je všeobecně všichni známe, jsou považovány za téma u transakcí s takzvanými spojenými osobami, nejčastěji kapitálově spojenými v rámci nadnárodních skupin. Takovému výkladu koneckonců odpovídá jak tuzemská, tak mezinárodní legislativa, i Směrnice OECD o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy. 
V posledních letech se však objevují i případy, kdy správci daně v rámci daňových kontrol prověřují cenu obvyklou u transakcí na první pohled nespojených. Několika takovými případy se zabýval i Nejvyšší správní soud (NSS), mimo jiné i v rozsudku sp. zn. 3 Afs 102/2023. 
Typickými indiciemi takových případů jsou členství v nadnárodní skupině podniků, opakovaná daňová ztráta a čerpané manažerské služby zahrnující oblast nákupu a prodeje. 

Kdo určuje cenu?

V předmětném rozsudku se jednalo o společnost, která působila v oblasti nákupu a prodeje kovového odpadu. Nákup i prodej realizovala s nezávislými obchodními partnery, z této činnosti realizovala dlouhodobě ztrátové výsledky. Svou činnost tak musela financovat z úročených půjček od mateřské společnosti. Mateřská společnost poskytovala této společnosti manažerské služby, mimo jiné v oblasti nákupu a podpoře prodeje. V rámci těchto služeb vyjednávala obchodní podmínky a určovala ceny v transakcích s dodavateli zboží a dále doporučovala hodnoty prodejních cen zboží. 

Tyto skutečnosti vyplývaly jak ze smluv s mateřskou společností, tak z dalších důkazních prostředků předložených v daňové kontrole (například písemná komunikace s dodavateli a odběrateli).
 
Kontrolovaná společnost se bránila tím, že se jedná o transakce s nezávislými subjekty a že ceny byly stanoveny na základě cen kovového odpadu na komoditní burze. 

„Služba“ mateřské společnosti

Správce daně ovšem nevyžadoval tržně obvyklé ceny u transakcí s nezávislými obchodními partnery, ale danou situaci klasifikoval jako službu kontrolovaného daňového subjektu poskytnutou mateřské společnosti spočívající v akceptaci obchodování se ztrátou, které může přinést obchodní výhodu mateřské společnosti či obecně skupině. Za tuto službu požadoval správce daně odměnu ve výši rozdílu mezi tržně obvyklým ziskem v daném odvětví určeným na základě srovnávací analýzy a skutečným výsledkem daňového subjektu. Fakticky se jednalo o odměnu za nevýhodný „příkaz“ mateřské společnosti ohledně nastavení cen s dodavateli i odběrateli zboží, jinými slovy o kompenzaci ztráty a chybějícího přiměřeného zisku. Podle názoru správce daně ztráty vznikaly právě na základě rozhodnutí mateřské společnosti o výši cen, které nedokázaly pokrýt ani náklady daňového subjektu. 
Z daného rozdílu správce daně doměřil daň a daňové sankce. Daňový subjekt se proti tomuto rozhodnutí sice odvolal, ale názor správce daně následně stvrdilo i Odvolací finanční ředitelství, krajský soud a NSS. 

Nejedná se o první rozsudek NSS na dané téma, již v minulosti dal soud za pravdu správci daně v otázce ovlivnění cen v nezávislých transakcích a nutnosti kompenzace vzniklé ztráty. 
Daná kauza vychází z logiky funkční analýzy a požadované rovnováhy funkcí (v tomto případě funkce rozhodnutí o výši ceny) a rizik (vznik ztráty, kdy rozdíl mezi prodejní a nákupní cenou zboží nepokryje vedlejší náklady). V tomto případě byla daná rovnováha jednoznačně narušena a tím pádem byly nesprávně nastaveny i převodní ceny. 


Závěr

Pro společnosti působící v nadnárodních skupinách je tento rozsudek dalším významným varováním a signálem, že je nutné věnovat pozornost i zdánlivě „nerizikovým“ transakcím. 
Na prvním místě je třeba se zaměřit na celkové nastavení obchodního modelu a z toho se odvíjející metodiku převodních cen. Pokud však již k daňové kontrole dojde, pak je naprosto klíčová strategie obhajoby daného stavu. V této kauze hrála významnou roli skutečnost, že došlo k předložení důkazních prostředků jednoznačně prokazujících vliv mateřské společnosti na nastavení cen. 
Pokud se taková situace týká i vás, svěřte bezpečné nastavení procesů a jejich následnou obhajobu před správcem daně skutečným odborníkům.​​ 

Kontakt

Contact Person Picture

Ing. Petr Tomeš

daňový poradce

Partner

+420 236 163 224

Poslat e-mail

RÁDI VÁM PORADÍME!

Befehle des Menübands überspringen
Zum Hauptinhalt wechseln
Deutschland Weltweit Search Menu