Odpovídá jednatel za daňové nedoplatky společnosti?

V daném případě doměřil správce daně společnosti DPH a penále, protože zjistil, že společnost ve skutečnosti nevykonávala žádnou ekonomickou činnost a byla založena pouze za účelem vylákání nadměrných odpočtů DPH. Společnost však doměřené DPH a penále neuhradila a následně byla zrušena s likvidací. 

Z tohoto důvodu poslal správce daně jednateli společnosti ručitelskou výzvu a vyzval jej k uhrazení daňového nedoplatku za společnost. Správce daně totiž na základě trestních rozsudků konstatoval, že jednatel nevykonával funkci s péčí řádného hospodáře. Z tohoto důvodu měla jednateli vzniknout povinnost ručení podle daňového řádu, a to ve spojení se speciální úpravou ručení podle ustanovení § 159 občanského zákoníku. V rozhodném období byl navíc jediným jednatelem společnosti, prostřednictvím které neoprávněně vylákal nadměrné odpočty DPH.

Jednatel se bránil, neboť tvrdil, že se jeho odpovědnost za škodu vůči společnosti podle soukromoprávního předpisu již promlčela a správce daně proto nemohl vydat ručitelskou výzvu podle daňového řádu. Bránil se také tím, že nebylo prokázáno, zda takovou škodu způsobil a ani zda škodu již neuhradil.

Nejvyšší správní soud konstatoval, že daňový řád uvádí, že nedoplatek je povinen uhradit ručitel, pokud mu zákon ukládá povinnost ručení. V daném případě se tímto zvláštním zákonem myslí ustanovení § 159 občanského zákoníku, které upravuje podmínky ručení v soukromoprávním předpisu.

Nejvyšší správní soud uvedl, že základní podmínkou pro vydání ručitelské výzvy podle daňového řádu je to, že stále trvá odpovědnost za škodu podle ustanovení § 159 občanského zákoníku. Nejvyšší správní soud dal proto jednateli za pravdu, že pokud zanikla jeho povinnost hradit škodu podle soukromoprávního předpisu, musela zaniknout také jeho povinnost plnit na základě ručitelské výzvy správci daně za daňové nedoplatky společnosti.

Nicméně Nejvyšší správní soud poznamenal, že to bez dalšího neznamená, že se jednatel nutně zprostí své povinnosti k daňovému ručení. Odkázal se totiž na starší judikaturu, která připouští prolomení námitky promlčení v případě, že je tato námitka v rozporu s dobrými mravy nebo představuje zneužití práva.

Nejvyšší správní soud nadto připomněl, že prokázání, zda jednatel při výkonu své funkce jednal s péčí řádného hospodáře, tíží právě jednatele. Stejně tak je na jednateli, aby prokázal, že jím způsobenou škodu uhradil společnosti, čímž by zaniklo jeho zákonné ručení. To však jednatel v daném případě neučinil.