ESRS standardy – ESRS 1 – Hodnotový řetězec a další požadavky

Radim Botek, Rödl & Partner Praha 

ESRS standardy jsou a budou významně provázány s ostatními předpisy. Jedním z příkladů je i náležitá péče, která je primárně upravena v pokynech OSN a OECD a nově také ve Směrnici EU o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti (CSDDD), jejímž významným předvojem se stal již platný německý zákon o dodavatelském řetězci, tzv.  „Lieferkettensorgfaltspflichtengesetz“ (LkSG). A právě náležitá péče je jedním z klíčových předpokladů pro řadu zveřejňovaných skutečností, primárně dle ESRS 2 - ​například zahrnutí náležité péče do správy a vedení, zapojení zúčastněných stran nebo příjímání nápravných opatření.

Vedle dvojí významnosti (viz předchozí vydání našeho newsletteru) je klíčovým průřezovým tématem ESRS standardů Hodnotový řetězec (tzv. value chain, neměli bychom zužovat na dodavatelský řetězec). Podniky by vždy měly ve své zprávě o udržitelnosti zohlednit všechny relevantní a významné informace o dopadech, rizicích a příležitostech vyplývajících nejen z jejich vlastní činnosti, ale také z jejich obchodních vztahů (přímých i nepřímých), a to v rámci celého hodnotového řetězce. Ten má v zásadě dvě části – předcházející (upstream), v němž jsou primárně dodavatelé surovin, komponent, služeb, a navazující (downstream), kam patří zákazníci, koneční uživatelé, ale třeba i recyklační společnosti.

  

Hodnotový řetězec je jeden z mnoha aspektů, ve kterém se nefinanční reporting liší od nám všem známého reportingu finančního, kdy účetní závěrka, ať už individuální nebo konsolidovaná, vždy zobrazuje pouze aktivity samotného podniku či skupiny. 

Cílem ESRS je zajistit, aby firmy poskytovaly informace o udržitelnosti nejen u vlastních operací, ale i v širším kontextu. Je totiž vysoce pravděpodobné, že řada rizik a dopadů v oblasti udržitelnosti, a to nejen environmentálních, bude právě mimo podniky se sídlem v EU. 

Jako příklad lze uvést dovozce a prodejce textilu v ČR. Lze očekávat, že v rámci české společnosti budou dodržována všechna práva zaměstnanců (včetně jejich přiměřené odměny) i zákazníků a bude zajištěno dodržování přísných enviromentálních principů.  Naopak u dodavatele/výrobce textilu, například z Asie, je riziko významných negativních dopadů na zaměstnance i životní prostředí podstatně vyšší. Zcela zásadní pak bude zohlednění hodnotového řetězce v rámci plnění požadavků standardu ESRS E1 – především pak u vykazování emisí skleníkových plynů rámce 3.

Získávání informací pro sestavení ESG zprávy od jednotlivých obchodních partnerů –  především mimo EU a od malých a středních podniků – bude v prvních letech značně komplikované. Proto i ESRS nabízí možnost použití odvětvových průměrů. V zásadním přechodném ustanovení 10.2. týkajícím se kapitoly 5 Hodnotový řetězec se též zavádí tříleté období, pro které se stanoví následující: „V prvních třech letech podávání zpráv o udržitelnosti podniku podle ESRS v případě, že nejsou k dispozici všechny potřebné informace týkající se předcházejících a navazujících částí jeho hodnotového řetězce, podnik objasní, jaké úsilí vynaložil na získání potřebných informací o předcházejících a navazujících částech svého hodnotového řetězce, důvody, proč nebylo možné získat všechny potřebné informace, a své plány na získání potřebných informací v budoucnu.“ Počínaje čtvrtým rokem již bude vykazování za celý hodnotový řetězec povinné.

O významnosti tohoto tématu mimo jiné hovoří i jedna ze dvou dostupných metodických příruček, které EFRAG doposud vydal – EFRAG IG 2 Value Chain. Ta by měla podnikům vyjasnit otazníky ohledně hodnotového řetězce a maximálně usnadnit jeho zohlednění při sestavení Zprávy o udržitelnosti.

V dalších částech ESRS 1 jsou upraveny následující oblasti, nezbytné pro správné sestavení zprávy o udržitelnosti.

Vykazované období pro ESG zprávu je shodné s účetním obdobím. Podniky budou ve svých zprávách vhodným způsobem propojovat retrospektivní informace s informacemi běžného období a očekávaným vývojem. Klíčové bude nastavení referenčního roku pro vybraná témata. 

Značnou část zveřejňovaných informací budou podniky popisovat ve vztahu ke třem časovým horizontům – krátkodobému, střednědobému (2 až 5 let) a dlouhodobému (>5 let). Podnik se od této definice může v odůvodněných případech odchýlit a tuto změnu popsat.

ESRS standardy požadují zveřejnění srovnávacích informací, a to nejen u kvantitativních ukazatelů, ale také u popisných informací. Další důležité přechodné ustanovení – 10.3 Přechodné ustanovení týkající se oddílu 7.1 Prezentace srovnávacích informací stanoví, že podnik nemusí v prvním roce sestavování prohlášení o udržitelnosti podle ESRS zveřejňovat srovnávací informace.

V případě, že budou informace ve zprávě o udržitelnosti založeny na odhadech, a to nejen ohledně vybraných ukazatelů, ale také vůči budoucím událostem, bude podnik muset komentovat základní předpoklady pro odhady a zdroje nejistoty a zajistit soulad odhadů s předpoklady v rámci účetní závěrky.

Standard dále v této části popisuje případné změny v přípravě zprávy, otázku opravy chyb, (ne)zveřejňování utajovaných a citlivých informací z oblasti duševního vlastnictví, respektive případnou konsolidaci údajů za skupinu podniků.

Součástí Zprávy o udržitelnosti jsou povinně i informace podle článku 8 nařízení EP – EU Taxonomie. Zpráva by pak měla být rozčleněna do 4 částí – obecné informace, životní prostředí, sociální oblast, správa a řízení. ESRS umožňují křížové odkazy na jiné části zprávy, respektive účetní závěrky, ale jen při splnění předepsaných požadavků.

Standard ESRS 1 má řadu užitečných dodatků, o nichž jsme pojednávali již v předchozích článcích. Jedná se například o požadavky na kvalitu informací, postupně zaváděné požadavky, vzorovou strukturu zprávy o udržitelnosti a tak dále.

V dalším článku se dostaneme k průřezovému standardu ESRS 2 – Obecné informace, který je pro sestavování ESG zpráv neméně důležitým.