Nultá série není prototyp: Co lze zahrnout do nákladů na výzkum a vývoj?

Daňový subjekt v rámci projektu VaV vyvinul stroj, který následně v menším množství vyrobil a zapůjčil významným zákazníkům nebo prodal dealerům k předváděcím účelům. Vývoj stroje byl v době výroby nulté série již ukončen (daňový subjekt před výrobou nulté série mimo jiné obdržel prohlášení o shodě) a v rámci ověřování se odstraňovaly pouze mírné nedostatky, ke kterým nebyl zapotřebí další experimentální vývoj. 

Podle výkladu soudů končí výzkum a vývoj výrobou prototypu, čemuž odpovídá i pořadí taxativního výčtu výdajů uvedených v § 34b odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů (ZDP). Prototypem se podle pokynu MF-17 rozumí „původní model zahrnující veškeré technické a výkonové charakteristiky nového výrobku nebo jeho skupin, nebo první vyrobené kusy nového výrobku, pokud je prvořadým cílem ověření navrženého řešení nebo jeho další vylepšení; hranicí je ukončení nezbytné modifikace prototypu a úspěšné dokončení zkoušek“. 

Podle NSS však daňový subjekt neprokázal, že by nultá série splňovala podstatu prototypu, podle něj již naopak nebyla součástí výzkumných a vývojových aktivit. Aby bylo možné zahrnout náklady na výrobu nulté série do odpočtu na VaV, muselo by se jednat o „zpětnovazební výzkum a vývoj“, při kterém se odstraňují problémy zjištěné při výrobě nulté série a které vyžadují nový výzkum a vývoj. Takový typ VaV zná manuál FRASCATI organizace OECD. 

Daňový subjekt však neprokázal, že by v rámci nulté série docházelo k výzkumně-vývojové činnosti, tedy ke zpětnovazebnímu výzkumu a vývoji.

Tuto činnost ani nijak nedokumentoval, a navíc z kontrolního protokolu ověřovací série vyplynulo, že všechny základní parametry výrobku byly v pořádku. S dealery, kteří si výrobek z nulté série se slevou pro účely testování zakoupili, nebylo o podávání zpětné vazby taktéž nic písemně sjednáno a výměna zkušeností probíhala toliko na ústní bázi. V praxi však skutečně měli ověřovat funkčnost a vlastnosti výrobku. 

V rámci kontroly nulté série opravdu byly zjištěny dílčí nedostatky (například v lakování výrobku, lepení samolepek a tak dále), které bylo možné odstranit. To však podle NSS ještě neznamená, že šlo o výzkum a vývoj ve smyslu ZDP. Chyběl zde mimo jiné prvek novosti a výzkumná a technická nejistota. Úmyslem zákonodárce prý nebylo podpořit veškeré činnosti, které vedou ke zkvalitnění finálního výrobku. NSS tedy potvrdil názor finančního úřadu a krajského soudu a ponechal náklady na výrobu nulté série mimo odpočet na VaV.

NSS v rámci tohoto rozsudku mimo jiné zopakoval, že manuál FRASCATI stejně jako pokyn D-288 (nyní již MF-17) jsou součástí aplikované správní praxe a není důvod je ignorovat za předpokladu, že nejsou v rozporu se zákonem.

Lze tedy uzavřít, že ne všechny výdaje, které souvisí s projektem VaV, je možné v rámci VaV uplatnit. Pokud však daňový subjekt považuje výdaje za způsobilé, musí být schopen jejich zahrnutí do VaV prokázat v rámci doprovodné dokumentace o průběhu a hodnocení projektu.​