NSS opět řešil ceny za poskytované služby mezi mateřskou a dceřinou společností

Nejvyšší správní soud (NSS) vydal dne 25. července 2024 zajímavý rozsudek, ve kterém se zabýval mimo jiné otázkou, jaká metoda převodních cen má být použita pro účely ověření, zda byla transakce mezi spřízněnými společnostmi tržně obvyklá.

 

Daňový subjekt čerpal od mateřské společnosti servisní služby spojené s provozem fotovoltaické elektrárny. Cena byla mezi spojenými osobami stanovena metodou nezávislé srovnatelné ceny (metoda CUP), která je založena na využití srovnatelných transakcí mezi nezávislými subjekty pro určení podmínek (zejména ceny) transakce mezi spojenými osobami. Tato metoda je obecně metodou preferovanou, a to jak pro účely stanovení převodní ceny, tak pro ověření její správnosti ze strany správce daně. 

Zjednodušeně lze říci, že si v takovém případě zjistím, za kolik by mi srovnatelnou službu poskytl nezávislý dodavatel, a dle toho stanovím cenu se spojenou osobou. Klíčová je v tomto případě srovnatelnost služeb či zboží. Pokud nejsou služby srovnatelné (zejména co do svého obsahu a podmínek jejich poskytování), je použití metody CUP téměř nemožné, což v tomto rozsudku znovu NSS potvrdil.

V tomto konkrétním případě daňový subjekt metodu CUP použil. Správce daně s jejím použitím ovšem nesouhlasil, neboť daňový subjekt dostatečně neprokázal, co přesně bylo předmětem služeb poskytovaných mateřskou společností. To pak bylo pro správce daně hlavním důvodem, proč nemohla být metoda CUP použita. Nebylo totiž zřejmé, co přesně je daňovému subjektu poskytováno za službu a co by tedy mělo být předmětem porovnání pro účely použití metody CUP.

Použití metody nákladů a přirážky předpokládá v první řadě stanovení nákladové základny. K ní je následně připočtena zisková přirážka. Do nákladové základny správce daně zahrnul mzdové náklady poskytovatele služby včetně odvodů. Další náklady neuvažoval, neboť podle jeho názoru daňový subjekt neprokázal, že by poskytovatel služeb vynakládal při poskytování servisních služeb další náklady. Tento postup potvrdil i NSS. K takto stanovené nákladové základně následně správce daně připočetl 7procentní ziskovou přirážku, čímž spočetl cenu, kterou měl podle jeho názoru daňový subjekt za servisní služby v souvislosti s údržbou fotovoltaické elektrárny hradit spojené osobě. Cena, kterou však hradil, byla vyšší. Proto správce daně snížil daňově účinné náklady, doměřil daň a vyčetl sankce.

Z výše uvedeného vyplývá mimo jiné to, že i když je metoda CUP preferovaná, její použití automaticky neznamená, že ji nebude správce daně při daňové kontrole detailně prověřovat. Službové transakce jsou vždy předmětem velmi detailního zkoumání ze strany správce daně.  

Důkladné stanovení převodní ceny a schopnost doložit správci daně potřebné důkazní prostředky prokazující, že byly služby skutečně poskytnuty a co je jejich náplní, je proto zcela klíčové. 

Pokud si nejste jistí, zda máte správně nastaveny vztahy se spojenými osobami, neváhejte se obrátit na naše specialisty na oblast převodních cen.