Výzkumná nejistota jako rozhodující prvek při uplatňování odčitatelné položky na výzkum a vývoj

Tomáš Jirásek, Rödl & Partner Praha  

Je to již více než pět let, kdy Nejvyšší správní soud vydal zásadní rozhodnutí ve věci Vestra Clinics, ve kterém odmítl nárok na využití odčitatelné položky na výzkum a vývoj (VaV) subjektu provádějícímu testování léků na objednávku farmaceutické společnosti. NSS tehdy uvedl, že klinické testování léků patří beze sporu mezi činnosti, které lze podřadit pod činnosti VaV. Aby však bylo možné související výdaje uplatnit v rámci odpočtu, musí testování provádět poplatník, který v rámci VaV nese výzkumné riziko, tedy vývojář léku. Objedná-li si testování formou služby od jiného subjektu, nemůže odpočet uplatnit a nemůže přenést právo jeho uplatnění na tohoto dodavatele.

Ve stejném duchu se NSS vyjádřil v nedávném rozsudku stěžovatelky MEDICAL PLUS, která taktéž na základě přesného zadání objednavatelů, především mezinárodních farmaceutických společností, prováděla klinické studie léků. Podle finanční správy taková činnost nenaplňuje znaky VaV dle zákona o podpoře výzkumu a vývoje a stěžovatelka tak neprováděla výzkum a vývoj. Na svou obranu se stěžovatelka snažila argumentovat tím, že správce daně nedisponuje odbornými znalostmi nutnými pro posouzení dané situace, a namítala, že si měl nechat vyhotovit znalecký posudek. To nicméně odmítl krajský soud již v předchozím řízení. Důvodné nebylo ani předložení manuálu Frascati, podle kterého sice lze klinické testy léků podřadit pod VaV, avšak v kontextu daňových zákonů je nutné řešit, kdo tento VaV provádí. 

NSS se nehodlal odchýlit od předchozího judikátu, když potvrdil, že odpočet by mohl uplatnit jedině zadavatel studie, který vyvíjí léčivo jako nový produkt a jehož činnost vykazuje požadovaný „prvek novosti“. Zadavatel taktéž nese podnikatelské riziko spočívající v tom, že při případném výzkumném neúspěchu přijdou vynaložené náklady vniveč. Cílem zákonodárce je totiž podpořit ty poplatníky, kteří z titulu VaV nesou riziko ztráty svých prostředků, usnadnit jim jejich finanční situaci, a navíc také zvýšit zaměstnanost výzkumných pracovníků a upřednostnit činnosti s vyšší přidanou hodnotou. Dodavatel klinického testování žádné takové riziko nést nemůže a případný neúspěch léku se v jeho hospodářských výsledcích zpravidla nijak neprojeví. Dodavatel provádí pouze shromažďování dat a testování na základě předem daných kritérií. V tomto případě ani sama stěžovatelka nebyla schopna soudu sdělit, jaké výzkumné nejistotě čelila. Znalec riziko na straně stěžovatelky spatřoval v potencionálním zastavení studie a tím ukončení finančního příjmu. To však dle NSS není nejistota spojená s výzkumnou činností, nýbrž běžné obchodní riziko.

Nezbývá tedy než konstatovat, že zájemci o využití odpočtu na VaV se musí mít na pozoru a  hned na počátku si položit otázku, zda jejich záměr naplňuje podstatu VaV dle zákona o podpoře výzkumu a vývoje a zákona o daních z příjmů. Pro tyto účely je vhodné dopředu angažovat odborníka, který posoudí, zda záměr obsahuje prvek novosti, či nikoliv. Není vhodné odkládat zpracování posudku až do daňové kontroly, kdy znalci často nezbývá než pracovat stylem „tonoucí se stébla chytá“.

V případě zájmu o využití odčitatelné položky se neváhejte obrátit na vaši kontaktní osobu v daňovém oddělení.