Nový institut preventivní restrukturalizace a jeho dopad do daní

Novelizace zákonů v souvislosti s preventivní restrukturalizací se nijak nedotkla úpravy tvorby daňových opravných položek k pohledávkám. Pohledávky zahrnuté do preventivní restrukturalizace tak nemají, na rozdíl od pohledávek v insolvenčním řízení, vlastní speciální zákonnou úpravu. 

Pro tvorbu daňových opravných položek k pohledávkám zahrnutým do preventivní restrukturalizace lze proto využít jen úpravu takzvaných časových daňových opravných položek. 

Zásadně platí, že daňově lze odepsat pohledávku, ke které je možné tvořit daňovou opravnou položku, případně ji nelze tvořit pouze z důvodu nedosažení minimální lhůty po splatnosti. Ustanovení § 24 odst. 2 písm. y) zákona o daních z příjmů bylo v rámci úpravy preventivní restrukturalizace doplněno o bod 7, dle kterého lze daňově odepsat pohledávku za dlužníkem, který je v preventivní restrukturalizaci, pokud je pohledávka přímo dotčena restrukturalizačním plánem a zanikla prominutím dluhu podle účinného restrukturalizačního plánu.

Stejně jako v jiných případech platí, že aby bylo možné odpis pohledávky uplatnit jako daňový náklad, je třeba odpis provést ve správném okamžiku. Dojde-li totiž k odpisu pohledávky v nesprávném zdaňovacím období, nelze odpis uplatnit jako daňový náklad. 

V případě preventivní restrukturalizace nebyl pro příjem z prominutého dluhu zaveden preferenční daňový režim jako je tomu u insolvence. 

Dojde-li v rámci preventivní restrukturalizace k prominutí dluhu, je na straně dlužníka o tento prominutý dluh třeba zvýšit základ daně, a to prostřednictvím výsledku hospodaření nebo na základě ustanovení § 23 odst. 3 písm. a) bod 12 zákona o daních z příjmů.

I zde je třeba vykázat příjem z titulu prominutí dluhu ve správném zdaňovacím období. 

Zákonodárce při novelizaci zákona o DPH vycházel z toho, že preventivní restrukturalizace je v mnoha ohledech podobná reorganizaci podle insolvenčního zákona, a proto by režim opravy základu daně měl být obdobný. 

Klíčové změny se nacházejí v § 42 odst. 2 a odst. 3 zákona o DPH, které umožňují plátci, jehož pohledávka byla zahrnuta do restrukturalizačního plánu, provést k datu účinnosti restrukturalizačního plánu opravu základu daně. 

Oprava základu daně se pak považuje za samostatné zdanitelné plnění, jenž se považuje za uskutečněné dnem účinnosti restrukturalizačního plánu.