NSS vyhodnotil požadavek správce daně na kompenzaci nákladů ze strany matky jako neoprávněný

Nejvyšší správní soud potvrdil, že ne každá ztráta realizovaná na straně dceřiné společnosti z rozhodnutí matky musí být ze strany matky kompenzována.

Nejvyšší správní soud (NSS) vydal dne 31. 8. 2023 zajímavý rozsudek (10 Afs 162/2021-50), ve kterém se zabýval otázkou aplikace problematiky cen obvyklých v případě, kdy zahraniční mateřská společnost rozhodla o ukončení výroby české dceřiné společnosti (z důvodu nerentability) a likvidaci souvisejících zásob. 

Správce daně provedl daňovou kontrolu a dovodil, že českou společností vykázané náklady související s likvidací zásob měly být kompenzovány ze strany německé mateřské společnosti, která rozhodla o ukončení výroby a likvidaci zásob, a proto tyto náklady vyloučil z daňově uznatelných nákladů. 

Tento případ přes odvolání a soudní řízení došel až k NSS, který sice potvrdil, že spojené osoby musí své vztahy podřídit principu tržního odstupu a chovat se tržně obvykle, přičemž principu tržního odstupu podléhají i transakce, u kterých nelze na první pohled identifikovat převodní cenu. Zároveň však NSS konstatoval, že v tomto konkrétním případě nebylo možné identifikovat žádné nestandardní podmínky u rozhodnutí mateřské společnosti k likvidaci zásob, který byl vydán v rámci obchodního vedení české společnosti. Proto NSS odmítl, že by příkaz mateřské společnosti představoval hypotetickou službu, která by měla být z její strany kompenzována, a dále uvedl, že znakem spojených osob ve vztahu mateřské a dceřiné společnosti je například to, že mateřská společnost rozhoduje o výrobním směřování své dceřiné společnosti. 

NSS zároveň uvedl, že jinou situací je například rozhodnutí, s kým a za jakých podmínek má dceřiná společnost obchodovat.

NSS dále uvedl, že z ničeho nevyplývá, že by z titulu rozhodnutí vznikla daňovému subjektu ztráta, která by jinak nevznikla, a že nebylo prokázáno, že by se jednalo o neoprávněné snížení základu daně. 

Toto jsou dle mého názoru zcela klíčové závěry, neboť v aktuálně běžících daňových kontrolách velmi často vidíme, že se správce daně snaží ve světle nedávné judikatury požadovat kompenzaci různých nákladů vynaložených na straně českých dceřiných společností, když tyto náklady charakterizuje jako související s „příkazem matky“ či poskytnutím údajné služby ze strany české společnosti. 

Velmi často však správce daně není schopen prokázat, že k takové transakci či újmě došlo. Právě prokazování prostřednictvím důkazních prostředků je v daňové kontrole zcela zásadní, což v tomto rozhodnutí znovu potvrdil i NSS a uvedl, že je vždy nezbytné pečlivě a objektivně vážit okolnosti konkrétního případu.

Zajímavé také je, že dle NSS je případná úhrada ztráty z titulu likvidace zásob otázkou smluvního ujednání. Každý, kdo má praktickou zkušenost s transakcemi ve skupině, ví, že dokumentační standard je často výrazně nižší, než v případě smluv uzavíraných mezi nespojenými subjekty. Právě smluvní ujednání může hrát významnou roli při prokazování v rámci daňové kontroly – nepodceňujte tedy smlouvy uzavírané v rámci skupiny a také jejich soulad se skutečným chováním.

Závěrem bych doporučil pečlivé dokumentování všech vztahů se spojenými osobami. Tím nemyslím jen pečlivou přípravu smluv – smlouvy mezi spojenými osobami mohou být stručné a výstižné – ale zejména průběžné dokumentování všech relevantních ekonomických skutečností. Bez důkazních prostředků není možné správci daně prokázat, že máte vše nastaveno správně, tedy v souladu s principem tržního odstupu.

Pokud máte zájem o prověření toho, zda jsou vaše podklady dostatečné pro případnou daňovou kontrolu či přímo o pomoc s přípravou takových podkladů, neváhejte se na nás obrátit.