Nejvyšší správní soud opět judikoval ve věci manažerských služeb

Uvedené rozhodnutí obsahuje dva velmi zajímavé závěry. 

První z nich je, že NSS zamítl argumentaci daňového subjektu ohledně legitimního očekávání jednotného přístupu správce daně k nákladům na vnitroskupinové služby. Správce daně totiž již před několika lety kontroloval stejné servisní náklady, prověřil však pouze faktury za tyto služby a vyhodnotil dané náklady jako daňově uznatelné. 

Jelikož se přístup finanční správy z hlediska kontroly skupinových služeb v průběhu let významně posunul, v nynější kontrole si správce daně vyžádal mnohem širší rozsah podkladů k těmto službám.

 

Tyto podklady vyhodnotil jako neprůkazné a náklady v celé jejich výši vyloučil jako daňově neuznatelné. NSS odůvodnil oprávněnost opačného závěru správce daně právě rozdílným rozsahem kontrolovaných podkladů. S podobně odlišným přístupem správce daně se v poslední době v naší praxi setkáváme opakovaně. 

Druhý závěr se týká nákladů na činnost zahraničního jednatele daňového subjektu, které byly součástí fakturované odměny skupinového poskytovatele služeb. Podle názoru správce daně i soudu měl jednatel vykonávat manažerskou činnost z pozice statutárního orgánu společnosti (a úplatné Smlouvy o výkonu funkce jednatele), nikoliv v rámci manažerských služeb. Z tohoto důvodu byly náklady na služby vykonávané jednatelem posouzeny jako daňově neuznatelné. 

V této souvislosti doporučujeme pečlivě zvážit způsob vyplácení odměn za práci zahraničních jednatelů, a to včetně dalších aspektů v oblasti daně z příjmů fyzických osob a sociálního a zdravotního pojištění.