NSS se vyjádřil k obchodnímu modelu ve farmaceutickém průmyslu

 

Nejvyšší správní soud se zabýval kauzou známou jako ELI LILLY, ve které český daňový subjekt žaloval Odvolací finanční ředitelství a domáhal se zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, který dříve potvrdil postup správce daně. Základ sporu spočíval v posouzení, zda distribuce léčiv a marketingové služby poskytované daňovým subjektem tvoří jednotné plnění pro účely DPH či nikoliv. Tato kauza má však přesah i do oblasti převodních cen.

 

Z pohledu převodních cen je na této kauze zajímavé to, že NSS svým rozsudkem ze dne 08.12.2022 shledal jako správný postup daňového subjektu, kdy tento kromě odměny za distribuci léčiv na českém trhu, která by byla z důvodu regulace cen léčiv sama o sobě ztrátová, inkasoval také odměnu za poskytování marketingových služeb. Právě odměna za poskytování marketingových služeb od spojené osoby představovala v podstatě ziskové narovnání ve smyslu § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů a umožnila daňovému subjektu vykázat pozitivní výsledek hospodaření.

NSS konstatoval, že do základu daně determinovaného regulovanou cenou léčiv na českém trhu nemohou vstupovat náklady na marketingové služby, protože by pak cena léčiva přesáhla prodejní regulovanou cenu. Proto je nutné na trhu distribuce léčiv postupovat odlišně než v ostatních neregulovaných odvětvích a poskytování marketingových služeb z pohledu DPH sice vnímat jako rozdílné plnění, ale z pohledu převodních cen (tedy daně z příjmu) je nutné marketingové služby vnímat jako nedílnou součást distribuce léčiv na tuzemském trhu. Jedno by bez druhého z pohledu převodních cen nefungovalo.

 

V praxi to znamená, že při testování tržní obvyklosti realizované ziskovosti daňových subjektů působících na regulovaném farmaceutickém trhu je tedy nutné aplikovat takzvaný agregovaný přístup a vnímat distribuční a marketingovou činnost dohromady. To má pak samozřejmě dopad na volbu subjektů, se kterými je ziskovost porovnávána, neboť je nutné pro stanovení tržně obvyklé ziskovosti pracovat pouze se srovnatelnými společnostmi.

Tento rozsudek NSS vnímáme v podstatě jako potvrzení toho, jak funguje cenotvorba mezi spojenými osobami působícími v regulovaném farmaceutickém průmyslu a vhodnosti kompenzace nedostatečné ziskovosti distributorů plynoucí z přísně regulovaných prodejních cen léčiv formou jiného plnění.