DPH u předčasného ukončení dodávek energie

Klára Sauerová, Lucie Kukrálová

Rödl & Partner Praha 

Účelem příspěvku bylo vyjasnění a sjednocení výkladu uplatnění DPH v případě, že se poskytovatel tepla, elektřiny, plynu a podobně dohodne s odběratelem na předčasném ukončení smlouvy nebo odběratel z jakéhokoliv důvodu neodebere určité sjednané množství energie. Tento případ byl předkladatelem příspěvku řešen v následujících třech situacích. 

První a druhá situace řešila prosté předčasné ukončení smluvního vztahu na základě vzájemné dohody obou stran, kdy nedošlo k dodání smluveného množství energie za předem sjednanou cenu. Při předčasném ukončení musí jedna ze stran poskytnout druhé straně kompenzaci za nedodanou či neodebranou energii, kterou vypočítal předkladatel jako součin množství nedodané energie a rozdílu předem sjednané a tržní ceny ke dni ukončení smluvního vztahu. V případě, že byla tržní cena ke dni ukončení smluvního vztahu vyšší než předem sjednaná, hradí kompenzaci poskytovatel odběrateli, v případě nižší tržní ceny ke dni ukončení smluvního vztahu probíhá kompenzace opačně. 

Kompenzace tedy nepředstavuje dodání zboží podle § 2 zákona o dani z přidané hodnoty, jelikož nedošlo k dodání energie, ale šlo pouze o kompenzaci vztahující se k nedodané nebo neodebrané energii. Dle závěru předkladatele se proto jedná o poskytnutou službu s místem plnění v tuzemsku podléhající základní sazbě DPH. Tento závěr byl stanoviskem GFŘ potvrzen.  

Třetí situace pojednávala o takzvané kompresi více smluv. Komprese znamená uzavření několika smluvních vztahů o vzájemném prodeji a koupi energie. Při předčasném ukončení těchto smluvních vztahů lze přistoupit ke kompresi, kdy se pohledávky a závazky obou stran vzájemně započtou v rozsahu, ve kterém se kryjí a následně zaniknou. Ani jedna strana tedy neposkytuje žádné plnění. Případný rozdíl, který zůstane po započtení pohledávek a závazků, představuje kompenzaci za nedodanou energii. Podle předkladatele je tento rozdíl chápán jako samostatná finanční pohledávka nebo závazek, který není považován za zdanitelné plnění, jelikož se jedná o finanční plnění nepodléhající DPH. S tímto závěrem GFŘ ve svém stanovisku nesouhlasilo a mělo za to, že by tato třetí situace měla být posuzována stejně jako první dvě, protože se jedná o náhradu za nedodanou energii, při které se poskytovatel s odběratelem dohodnou, že jednomu z nich náleží kompenzace. Generální finanční ředitelství proto došlo k závěru, že tato kompenzace by měla opět představovat poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku podléhající základní sazbě DPH.