Čeká nás snazší přeshraniční vymáhání pohledávek?

Alice Kubová Bártková, Adam Kotyza

Rödl & Partner Praha

Nemá-li povinný (dlužník) na území státu, kde bylo soudní rozhodnutí vydáno, dostatečné množství majetku, nezbývá oprávněnému (věřiteli) jiná možnost než se pokusit o uznání a výkon tohoto rozhodnutí v jiném státě. Uznání rozhodnutí znamená, že se cizímu rozhodnutí přiznávají tytéž právní účinky jako rozhodnutí tuzemskému. Výkon rozhodnutí pak spočívá v přinucení povinného ke splnění povinnosti, která mu byla rozhodnutím uložena (například zaplatit dlužnou částku).

Uznání a výkon cizího soudního rozhodnutí upravuje celá řada nadnárodních právních předpisů, mezi které je možno řadit nařízení EU či mezinárodní úmluvy. Jejich nedostatkem je však omezená územní působnost. Nařízení EU platí pouze na území členských států EU a mezinárodní úmluvy jen na území států, které k dané úmluvě přistoupily. Mezinárodní úmluva, jejímiž smluvními státy by byla většina států světa a která by uznání a výkon cizích soudních rozhodnutí upravovala, však dosud chybí. 

Nemá-li nařízení EU či mezinárodní úmluva územní působnost jak ve státě, ve kterém bylo soudní rozhodnutí vydáno, tak ve státě, ve kterém oprávněný žádá o uznání a výkon soudního rozhodnutí, dostává se oprávněný do složité situace. Musí se totiž domáhat uznání a výkonu soudního rozhodnutí podle vnitrostátních předpisů příslušného státu. 

Vnitrostátní právní předpisy jednotlivých států upravující uznání a výkon takzvaných soudních rozhodnutí ze třetího státu mohou obsahovat velmi odlišnou úpravu. Ta může být natolik přísná, že oprávněnému nakonec nezbude jiná možnost než v tomto státě zahájit nové soudní řízení. 

Pro české subjekty může být problematické, mají-li sice ve smlouvě s obchodním partnerem ze třetího státu mimo EU sjednánu soudní příslušnost českých soudů, ale tento obchodní partner nemá na území ČR žádný nebo dostačující majetek. Za této situace sice mohou v zásadě docílit vydání rozsudku českými soudy, jeho uznání a výkon však budou muset zpravidla řešit zejména na území třetího státu, ve kterém má obchodní partner své ústředí (sídlo), a zpravidla tedy i dostatek majetku. Uznání a výkon soudního rozhodnutí z ČR budou regulovány výlučně právními předpisy tohoto třetího státu.

Právě na tento neutěšený stav cílí Úmluva. Její ambicí je dosáhnout na poli uznání a výkonu cizích soudních rozhodnutí obdobného významu, který zaujímá na poli uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů Newyorská úmluva z roku 1958 (Newyorská úmluva). Ta má v současnosti 156 smluvních států a její celosvětový význam pro mezinárodní obchodní styk je tak naprosto zásadní.

Předpoklady k tomu Úmluva z roku 2019 bezpochyby má. Na její přípravě se totiž podíleli řadu let právní experti z celé řady států včetně EU, USA a Číny. Tato skutečnost proto zajistila přijetí kvalitního, široce přijatelného textu. Klíčové však do budoucna bude, zda k Úmluvě přistoupí dostatečné množství států, a bude tak moci nabýt celosvětového významu. 

Od přijetí Úmluvy 2. července 2019 ji dosud signovalo pouze šest států (Uruguay, Ukrajina, Izrael, Rusko, Kostarika a USA). Žádný z těchto států však dosud Úmluvu neratifikoval, přičemž mezi signováním a ratifikací mohou uběhnout i desetiletí, popřípadě k ratifikaci daný stát nemusí nakonec vůbec přistoupit. Ratifikace alespoň dvěma státy je přitom jednou z podmínek nabytí účinnosti Úmluvy. 

Významnou roli pro budoucnost Úmluvy může mít i EU, která má na základě posudku Soudního dvora EU z roku 2006 výlučnou pravomoc k přistoupení k Úmluvě. Návrh na přistoupení k Úmluvě předložila Evropská komise Evropskému parlamentu 16. července 2021.  

Nezbývá proto než doufat, že EU a další státy k Úmluvě co nejdříve přistoupí a ta tak naplní svůj avizovaný celosvětový potenciál. 

Nejschůdnějším řešením problému výkonu rozhodnutí ve vztazích s obchodními partnery ze třetích států je proto i nadále sjednání řádné rozhodčí doložky v intencích Newyorské úmluvy. S přípravou vhodné formulace rozhodčí doložky Vám budou naši poradci rádi nápomocni, stejně jako při eventuálním výkonu cizího rozhodčího nálezu nebo cizího soudního rozhodnutí v ČR.