Dceřiná společnost DPH provozovnou matky?

Klára Sauerová, Monika Páblová

Rödl & Partner Praha  

Německá společnost Berlin Chemie AG prodávala v Rumunsku farmaceutické výrobky velkoobchodníkům. Za tímto účelem uzavřela smlouvu se svou rumunskou dceřinou společností, na základě které tato dceřiná společnost propagovala její výrobky v Rumunsku, zajišťovala potřebná oprávnění k prodeji výrobků, asistovala při klinických studiích a dalších výzkumech a také přijímala objednávky rumunských velkoobchodníků, jež předávala německé společnosti, a následně těmto velkoobchodníkům rozesílala faktury vystavené německou společností. Dceřiná společnost neposkytovala žádné služby třetím osobám.

Rumunská dceřiná společnost fakturovala předmětné služby bez DPH, neb měla za to, že místo plnění je v Německu, kde má společnost Berlin Chemie AG sídlo své ekonomické činnosti. Rumunský správce daně měl ovšem za to, že německá společnost má ve své rumunské dceřiné společnosti stálou provozovnu, protože má bezprostřední a trvalý přístup k jejím technickým i lidským zdrojům, tudíž by místo plnění mělo být v Rumunsku.

Ačkoliv není vyloučeno, že dceřiná společnost bude stálou provozovnou své mateřské společnosti, tak samotný tento fakt není pro závěr, že má německá společnost v Rumunsku stálou provozovnu, dostačující. V souladu s článkem 11 směrnice o DPH se stálá provozovna musí vyznačovat především dostatečnou úrovní stálosti a vhodnou strukturou technických a lidských zdrojů, která jí umožňuje přijímat a využívat služby, které jsou jí poskytovány, pro její vlastní potřebu. Existence vhodné struktury musí být zajištěna ve světle hospodářské a obchodní reality, a tedy není vyžadováno, aby, v tomto případě, německá společnost, vlastnila předmětné technické a lidské zdroje, ale je nutné, aby s nimi mohla nakládat, jako by jejich vlastníkem byla (například na základě nájemní smlouvy nebo smlouvy o poskytování služeb, kterou nelze vypovědět v krátké výpovědní lhůtě).

Vzhledem k tomu, že jsou zdroje, které dle rumunského správce daně zakládají vznik DPH provozovny, zároveň zdroji, které rumunská dceřiná společnost využívá k poskytování služeb německé mateřské společnosti, soud došel k závěru, že německá společnost nemá v Rumunsku provozovnu, neboť tytéž zdroje nelze používat zároveň k poskytování i přijímání těch stejných služeb. Německá společnost tak nemá v Rumunsku strukturu, která by jí umožňovala přijímat zde služby poskytované rumunskou společností a využívat je pro své ekonomické účely.