Domů

Intern

Global

Kontakt

cz|de|en

49 zemí → 110 poboček → 5 800 spolupracovníků |

Celosvětově

Anscheinend ist in Ihrem Browser JavaScript nicht aktiviert. Aktivieren Sie bitte JavaScript, und versuchen Sie es erneut.

Webové stránky Rödl & Partner používají technické soubory cookie a technologii sledování (tracking) bez použití souborů cookie pro účely vedení anonymních statistik o návštěvnosti. Tyto technologie nám umožňují vylepšovat naše webové stránky a kvalitu uživatelského prostředí. Máte právo odmítnout používání těchto technologií pro statistické účely. Více informací naleznete ZDE.

Derby mezi soudci Nejvyššího správního soudu?

V daňovém právu zjednodušeně platí, že každému zdanitelnému příjmu odpovídá rovněž nějaký (daňově uznatelný) výdaj. Přesto se daňové subjekty nezřídka dostávají do situace, kdy v rámci daňové kontroly nejsou schopni prokázat výši vynaložených výdajů, ač není sporu o jejich existenci. V takových případech pak může přijít v úvahu přiznání takzvaných esenciálních výdajů, tedy výdajů v minimální nutně vynaložené výši.

Jakub Šotník, Michal Gola

Rödl & Partner Praha

Otázkou uplatnění esenciálních výdajů se Nejvyšší správní soud zabýval již nesčetněkrát a jeden z posledních rozsudků tohoto soudu na uvedené téma je právě rozsudek sp. zn. 8 Afs 296/2020 ze dne 6. dubna 2022. Tento rozsudek je však jiný, než na jaké jsme běžně zvyklí. Nejvyšší správní soud zde totiž namísto sjednocování rozhodovací praxe upozorňuje na její roztříštěnost, když poukazuje na odlišné přístupy různých senátů Nejvyššího správního soudu k přiznávání esenciálních výdajů.

Esenciální výdaje představují takové výdaje, které musely být pro dosažení příjmů zcela logicky vynaloženy, avšak jejich skutečná výše nebyla daňovým subjektem spolehlivě prokázána. Jedná se tedy o výdaje v minimálně nutné vynaložené výši. Typickou oblastí, ve které je možné uplatnit esenciální výdaje, je stavebnictví. Pokud například dojde k výstavbě stavby, je logické, že stavební práce musely být někým provedeny (nešlo-li o svépomoc daňového subjektu) a stavební materiál někým dodán. V těchto případech nicméně bývá často sporné, v jakém rozsahu byly stavební práce poskytnuty a za jakou částku byl stavební materiál dodán, nikoliv samotná existence těchto výdajů.

Podle některých soudců Nejvyššího správního soudu mají pak být esenciální výdaje přiznány, je-li správcem daně vyloučena podstatná část celkových výdajů, tedy kdy je zpochybněna podstatná část účetnictví. Objevují se však i rozhodnutí, ve kterých soudci Nejvyššího správního soudu umožňují přiznat esenciální výdaje i tehdy, kdy byla zpochybněna pouze marginální část celkových výdajů (například nákladů na provoz vozidel), respektive byla zpochybněna pouze marginální část účetnictví daňového subjektu.

Osmý senát proto předložil rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu otázku týkající se kritérií pro přiznávání esenciálních výdajů, tedy zda lze esenciální výdaje přiznat právě v případech, kdy je zpochybněn konkrétní náklad, aniž by bylo zpochybněno účetnictví jako celek. Pokud rozšířený senát skutečně i v těchto případech umožní přiznat esenciální výdaje, zásadně tím vzroste šance na úspěch daňových subjektů v daňových řízeních, v rámci kterých nebudou schopni dostatečně prokázat jimi deklarované výdaje. Ať už bude výsledek jakýkoliv, dozajista se o něm dozvíte v dalších vydáních našeho newsletteru.