M&A v době „nové reality“ v Evropě: Sankce jako překážky pro uzavření dohody?

Po útoku Ruska na území Ukrajiny zavedly nejen EU a USA, ale i další státy řadu sankcí nejen vůči ruským a běloruským organizacím a společnostem, ale i vůči fyzickým osobám obou států.

Rusko poté rozhodlo o řadě protisankcí, jež značně ztěžují nakládání s majetkem nacházejícím se v Rusku.

Vzhledem k těmto opatřením, která se téměř denně zpřísňují nebo rozšiřují, výrazně roste význam kontrol vývozu i při jakékoli transakci. Sankce totiž zahrnují komplexní zákaz dodávek zboží, poskytování služeb a finančních prostředků.

Sankce mohou být uvaleny na určité země nebo regiony, na dodávky určitého zboží nebo se týkat konkrétních opatření (například uzavření vzdušného prostoru) či určitých osob nebo skupin osob. Je třeba poznamenat, že sankce uvalené na osoby uvedené na sankčním seznamu zahrnují i subjekty, v nichž tyto osoby drží podíly (týká se otázky „konečného skutečného vlastníka“).

Při  due diligence je proto mimořádně důležitá kontrola vlastnické struktury a obchodních vztahů cílové společnosti a existence a uplatňování účinného interního kontrolního systému v oblasti vývozu. Porušení sankcí a zákazu spolupráce se společnostmi, jež jsou uvedeny například na evropském sankčním seznamu FISALIS nebo americkém sankčním seznamu OFAC, může mít závažný vliv na jednající osoby (jednatele, ale případně i vlastníky), jednající společnosti či jejich propojené osoby, a to včetně vlivu na potenciálního nabyvatele.

Je třeba poznamenat, že na rozdíl od nařízení EU, která mají jasně definovanou oblast působnosti na všechny státní příslušníky států EU nebo osoby, které se v EU zdržují, jsou zapsány v rejstřících států EU nebo v ní působí, je působnost sankcí USA výrazně složitější. Podle názoru USA například spojení s USA vzniká už fakturací v amerických dolarech. Adresáty sankcí jsou nejen smluvní strany, ale i osoby podílející se na plnění smlouvy, například dopravci, kteří mohou být dokonce povinni kontrolovat doručovací adresy.

 

Porušení evropských sankcí se obvykle považuje za správní delikt nebo trestný čin; kromě toho se běžně posuzuje odčerpání hospodářských výhod. V případě sankcí USA mohou být společnostem kromě těchto důsledků odebrána až na 25 let určitá vývozní práva a mohou být zařazeny na seznam osob a společností, kterým americký Úřad pro průmysl a bezpečnost (Department of Commerce's Bureau of Industry and Security, BIS) odepřel vývozní práva („Denied Persons List“). Tyto firmy jsou tak dočasně postaveny na úroveň sankcionovaných společností.

Pokud by se při kontrole zjistilo, že interní systém dodržování předpisů o kontrole vývozu nebyl zaveden nebo byl zaveden v nedostatečné podobě, bylo by třeba na základě rizikové povahy činností cílové společnosti zvážit, zda by zproštění kupujícího od jakýchkoli rizik vyplývajících z možného porušení předpisů o kontrole vývozu a příslušných sankcí poskytlo kupujícímu dostatečnou jistotu.

Pokud tomu tak není a pokud není možné oddělení rizikového podnikání (carve out), může se ukázat, že transakci nelze realizovat.