Náhrada mzdy při neplatné výpovědi

Václav Vlk, Rödl & Partner Praha  

Náhrada mzdy odpovídá průměrnému výdělku a zaměstnanci náleží za období od uvedeného oznámení až do okamžiku, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo dojde k platnému ukončení pracovního poměru.

Zaměstnavatel, konfrontovaný s požadavkem na vyplacení „tučné“ náhrady mzdy za mnoho měsíců či dokonce let, pochopitelně prověřuje, zda není tuto náhradu mzdy možné nějak snížit. Naději by mu mohl zákoník práce poskytnout v § 69 odst. 2. Soud může na návrh zaměstnavatele povinnost k náhradě mzdy za dobu po uplynutí šesti měsíců přiměřeně snížit. Přihlédne zejména k tomu, zda byl zaměstnanec mezitím jinde zaměstnán, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil. Zaměstnavatel bude často poukazovat na to, že zaměstnanci se vzhledem k jeho kvalifikaci nabízelo snadné uplatnění na trhu práce a dokládat inzeráty na pracovní místa, která by pro zaměstnance mohla být vhodná.

Judikatura Nejvyššího soudu je však restriktivní. Pro snížení náhrady mzdy není významné, zda zaměstnanec vyvíjel aktivitu k tomu, aby si zajistil jiné zaměstnání. K přiměřenému snížení náhrady mzdy by soud mohl přistoupit jen tehdy, bylo-li by možné po zhodnocení všech okolností případu dovodit, že zaměstnanec měl konkrétní (skutečnou) možnost zapojit se do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než by měl u původního zaměstnavatele, ale že této možnosti bez vážných důvodů nevyužil. S nedostatkem aktivity zaměstnance při hledání jiné práce ani s tím, že se neobrátil na úřad práce se žádostí o zprostředkování zaměstnání, zákon podle Nejvyššího soudu možnost snížení náhrady mzdy nespojuje. Inzerované nabídky pracovních míst adresované neomezenému okruhu osob splňujících podmínky inzerenta nepředstavují podle Nejvyššího soudu bezprostřední možnost, aby se zaměstnanec na základě nich zapojil do práce, nýbrž jen možnost, aby se o tato pracovní místa – vedle případných dalších zájemců – ucházel a snažil se je získat. Jedno z posledních rozhodnutí, opakujících tento ustálený názor Nejvyššího soudu, bylo vydáno 25. ledna 2024 pod spisovou značkou 21 Cdo 2973/2023.

Šance zaměstnavatele na snížení náhrady mzdy, kterou je povinen poskytnout zaměstnanci poté, co výpověď daná zaměstnavatelem zaměstnanci byla soudem posouzena jako neplatná, je tedy téměř mizivá. Zaměstnavatelé by měli pečlivě vážit, zda jsou zákonné podmínky pro výpověď splněny a riziko úspěšného napadení této výpovědi u soudu nízké. Že je to někdy velmi obtížné a výsledek soudního sporu nanejvýš nejistý, to je již jiná, neveselá kapitola.