Benefitové systémy pod drobnohledem soudů

Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou osvobození nepeněžních příjmů zaměstnanců od daně z příjmů fyzických osob. Zaměstnavatel v posuzovaném případě připisoval zaměstnancům body do benefitového systému namísto části mzdy. Zaměstnanci mohli následně tyto body využít k pořízení služeb a produktů, například na rekreaci, zdravotnické pomůcky a podobně.

Daňová správa odmítla přiznat těmto nepeněžním příjmům osvobození od daně z příjmů fyzických osob. Argumentovala, že připisování bodů do benefitového systému je nutné považovat za naturální složku mzdy a nikoli za zaměstnanecký benefit ve smyslu ustanovení § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů. 

Dále daňová správa poukazovala na to, že ze strany zaměstnavatelů může tímto způsobem docházet ke zneužití práva a zaměstnavatelé by se tak mohli vyhýbat placení povinného pojistného. Zaměstnavatelům k tomu podle daňové správy postačí, aby rozhodli, že naturální mzda bude osvobozena od daně z příjmů fyzických osob, a to na základě toho, zda zaměstnavatelé zahrnou výdaj do daňově uznatelných nákladů, či nikoli. V neposlední řadě argumentovala daňová správa diskriminací zaměstnanců placených ze státního rozpočtu, neboť u nich dochází k odlišnému zdanění odměny za práci.

Krajský soud a zejména následně Nejvyšší správní soud odmítly argumentaci daňové správy. Nejvyšší správní soud připomněl, že: „Za nepeněžní plnění lze považovat taková plnění, kterými hradí zaměstnavatel peněžní částku osobě odlišné od zaměstnance anebo jeho rodinného příslušníka.“ Přičemž tato třetí osoba následně poskytne zaměstnanci nebo jeho rodinnému příslušníkovi určitou výhodu či službu.

Dále Nejvyšší správní soud odkázal na dřívější judikaturu, podle které nepeněžní plnění představuje takové plnění, které není poskytováno v penězích, tudíž není ani směnitelné za peníze či jiné obdobné prostředky či plnění. Nejvyšší správní soud v této souvislosti rovněž potvrdil možnost využívat účelově vázané poukázky. K nim uvedl: „…poskytnutí plnění formou účelově vázaných poukázek lze považovat za nepeněžní plnění. Jedná se totiž o finanční prostředek sloužící ke konkrétnímu účelu, který je nezaměnitelný a nesměnitelný za jiné než určené plnění, přičemž splnění účelu je zajištěno již samotnou podstatou. Nejedná se o finanční částku, nýbrž o poukázku na čerpání vymezených plnění o určité hodnotě, v rámci níž je zachován i princip jejího poskytnutí zaměstnavatelem…“ 

Nejvyšší správní soud se rovněž vypořádal s nutností rozlišovat ve vztahu k ustanovení § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů mezi mzdou a odměnou nad rámec mzdy či zaměstnaneckým benefitem, jak tvrdila daňová správa. Odkazem na svoji předcházející judikaturu Nejvyšší správní soud konstatoval, že právní úprava zákona o daních z příjmů pracuje toliko s pojmem příjem. Příjmem se přitom rozumí jakékoli plnění, které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci. Navíc ustanovení § 6 zákona o daních z příjmů ani nepracuje s pojmy, jako je mzda nebo odměna nad rámec mzdy či zaměstnanecké benefity. 

Z tohoto důvodu také Nejvyšší správní soud uzavřel, že pro osvobození dle § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů je podstatné pouze to, jsou splněny všechny podmínky vyjmenované v tomto ustanovení. 

Nejvyšší správní soud rovněž odmítl argument o možném zneužití práva ze strany zaměstnavatelů. Zdůraznil, že daňový subjekt postupoval v daném případě na základě jasné dikce zákona, čímž nemohl být popřen ani jeho smysl. Nejvyšší správní soud rozhodně konstatoval, že daňovému subjektu nelze vyčítat aplikaci daného ustanovení zákona o daních z příjmů. Daňový subjekt pouze využil zákonem stanovenou možnost a poskytoval v souladu s účelem zákona svým zaměstnancům nepeněžní plnění. Pokud chtěla daňová správa osvobození nepřiznat, mohla tak učinit pouze na základě případného nesplnění podmínek stanovených v § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů.

V neposlední řadě Nejvyšší správní soud odmítl namítanou diskriminaci státních zaměstnanců. V této souvislosti pouze konstatoval, že zaměstnavatelem je přímo stát a je na něm, jak nastaví politiku odměňování, aby byl na trhu práce konkurenceschopný.